Od 17. listopadu 1989 k roku 2020

Od 17. listopadu 1989 k roku 2020

To byla euforie v celém Československu v roce 1989. Pracovala jsem v centru v Ostravě na Masarykově náměstí. Měli jsme to štěstí, že malé pódium se postavilo přímo před naší lékárnou, kde jsem pracovala, a elektřina byla odebírána také od nás. Vše jsme slyšeli napřímo a od těch největších špiček.

Přednášeli dva neúnavní lidé, kteří objížděli celou republiku: Valtr Komárek a dnešní prezident Miloš Zeman. Oba byli velmi sympatičtí, krásní pánové, jejich přednes byl úžasný, k věci, výstižný a dobře srozumitelný pro všechny posluchače. Navíc hlášky padaly za každou třetí větou, takže lidé na zcela zaplněném náměstí bouřili smíchem, tleskali a zvonili klíči. Nadšení neznalo mezí.

Po čase se začal pomalu projevovat nový systém. Když jsem se ozvala na lékárenské komoře proti zneužívání postavení ředitelem lékárenské služby, byla jsem vyhozena, i když na to nebyl zákonný nárok, protože jsem byla samoživitelka a měla malé děti. To bylo v roce 1992. 

I přes tyto peripetie jsem se těšila z uvolnění a zejména z volného přístupu do Řecka, protože se tam moje mamka odstěhovala. Jezdili jsme původně přes Jugoslávii a pamatuji si jako dnes, jak jsem si říkala při pohledu na mladé vojáky převážené v nákladních autech, kolik se jich asi z těch válečných zón vrátí. Netrvalo dlouho, Jugoslávie byla rozparcelovaná a v té době už Česká republika se na zničení krásného státu také účastnila povolením přeletu letadel NATO, které zabíjely i malé děti. A zase za účasti již premiéra Miloše Zemana, který se pak vyjádřil k tomuto tématu, že byl spojenci mystifikován a mělo se útočit jen na vojenské objekty.

Vraťme se domů. Byla jsem okouzlená vstupem do EU, a když jsem pracovala v evropské komisi pro ceny a úhrady léčiv, představila jsem se jako správný člen EU s vazbou na 2 státy. Volnost byla opravdu příjemná.

Nevím, kde se to zlomilo, ale postupně jsem si uvědomovala, že jde něco nesprávnou cestou. Celkem rychle se rozprodával majetek České republiky, původní české obchody mizely, zničil se textilní a sklářský průmysl, kterým jsem se v Řecku přímo chlubila, zrušily se skvělé normy na potraviny a i soběstačnost v potravinách, protože musí být přece volný trh a západ takové kvalitní potraviny neměl. Nevím kam ještě pokračovat. Je toho tolik, že to nemá cenu ani psát. Za devastaci našeho průmyslu a zemědělství na oplátku nám zde násilím chtějí posílat migranty, kteří terorizují původní občany v celé západní Evropě, prý nás tím obohatí. A běda se proti této zhovadilosti ozvete, jste rasista, xenofob a vyvrhel. Proto jsem volila za prezidenta Miloše Zemana, který se jasně proti této invazi vymezil, byť s ním v některých věcech nesouhlasím. Nicméně zvrátit tuto invazi je jedna z mých priorit.

A jak z toho ven? Je třeba změnit systém a je třeba se porozhlédnout tam, kde jsou ve svých státech úspěšní. Tímto vzorem je Švýcarsko. Budu prosazovat osvědčený švýcarský model a učit se u úspěšných, protože současná parlamentní demokracie se neosvědčila. Sami vidíme, že většina poslanců se dokáže někdy domluvit nad věcmi, nad kterým zůstává rozum stát. Jedním z nich je uvolnění českých zdrojů vody do cizích rukou. 

Přeji si jako ve Švýcarsku mít poloprofesionální parlament, ústavou zaručený vyrovnaný rozpočet, armádu jako domobranu a přímou demokracii. Pokud s vládním rozhodnutím Švýcaři nesouhlasí, mají možnost s 50 tisíci hlasy na petici vyvolat referendum, které je závazné. Je třeba rozšířit povědomí o možnosti zlepšení systému, který je podrobněji uvedený na www.svycarska-demokracie.cz

Pojďme zlepšit systém tak, aby 17. listopadu 2089, při stoletém výročí, jsme byli zase jednou z nejvíce prosperujících světových ekonomik, se spokojenými obyvateli a vysokou životní úrovní. 

Budujme střední třídu pro všechny občany naší země.

17. listopadu 2020

Pynelopi Cimprichová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *